Zprávy redaktorů

Pravomoc a působnost zastupitelstva - 1. část

SEDLÁČEK Jan 29.11.2015 00:00:00

Pravomoc zastupitelstva obce je zákonem stanovena jednak formou jakési všeobecné klauzule „Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce“ a jednak taxativním výčtem tzv. vyhrazených pravomocí.

Navíc není-li zřízena rada obce, vydává zastupitelstvo také nařízení obce. Přitom platí, že zastupitelstvo obce si může vyhradit i další pravomoc v samostatné působnosti, avšak dle zákona o obcích mimo pravomoc vyhrazenou radě obce podle § 102 odst. 2 zákona o obcích. Dle názoru některých odborníků  lze toto zákonné omezení působnosti zastupitelstva považovat za rozpor s Ústavou ČR.    

Ve vztahu k radě obce je pak nutné zmínit i další pravomoc, kdy zastupitelstvo obce rozhoduje o zrušení usnesení rady obce, jsou-li mu předložena starostou k rozhodnutí. Zastupitelstvo může zrušit usnesení rady obce, považuje-li je za nesprávné. Tento postup však může být iniciován pouze starostou.

Zákon o obcích[1] nesvěřil zastupitelstvu obce žádnou z forem rozhodování ve věcech přenesené působnosti. Zastupitelstvo tedy nesmí, s výjimkou některých zákonem stanovených případů (např. již uvedené vydávání nařízení v případech, kdy není zřízena rada obce), jakýmkoliv způsobem ovlivňovat výkon veřejné správy, kterou obec vykonává v přenesené působnosti. Zastupitelstvo vykonává působnost v záležitostech samostatné působnosti, které jsou uvedené v zákoně. Tyto záležitosti nemůže přenést na jiné subjekty. Výjimku by představovalo výslovné zákonné zmocnění.

V odborné literatuře[2] bývá samostatná působnost zastupitelstva obce rozdělena na nařizovací, organizační a kreační, kontrolní, vnitřní a působnost v základních otázkách rozvoje územního obvodu.

 

Nařizovací působnost

Významným znakem samosprávy jako formy veřejné moci je pravomoc vydávat právní předpisy pro svůj obvod ve formě obecně závazných vyhlášek. Kromě prostorové působnosti těchto předpisů je zde rozhodující vymezení věcné působnosti. Podle č. 104 odst. 3 Ústavy ČR je možno vydat obecně závazné vyhlášky pouze v mezích působnosti zastupitelstva.[3]

Z ústavní úpravy přitom vyplývá, že k vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti principiálně není zapotřebí výslovného zákonného zmocnění. Zároveň však podle Ústavního soudu platí, že k vydání obecně závazné vyhlášky, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, je obec oprávněna jenom v případě výslovného zmocnění. Podle nálezů Ústavního soudu[4] nelze zmocnění k jednostrannému stanovení právních povinností fyzickým nebo právnickým osobám v důsledku realizace veřejné moci odvodit přímo z Ústavy ČR (čl. 104 odst. 3), nýbrž v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny tak může být stanoveno pouze na základě a v mezích zákona.[5]

Vedle zmocnění obsaženého přímo v zákoně o obcích a v duchu § 10 písm. d) zákona o obcích v ČR existuje značné množství konkrétních zákonných zmocnění k vydání obecně závazné vyhlášky obce.

V oblasti přenesené působnosti se právní předpisy obcí označují jako nařízení obce.  Může je vydávat pouze rada a (jak již bylo zmíněno výše) v případech, kdy se rada obce nevolí, zastupitelstvo obce.

Dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek provádí Ministerstvo vnitra. Dozor nad vydáváním nařízení obce provádí příslušný krajský úřad.

 

Hledisko malých obcí:

Vydávání místních právních předpisů obcí je důležitou pravomocí svěřenou obcím. V této pravomoci jsou si všechny obce rovny, tedy i malé obce mohou vlastní právotvornou stanovit určité specifické situace. Mohou například vydáváním obecně závazných vyhlášek ovlivnit příjmovou část rozpočtu obce.

 

 

[1] § 84 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

[2] např. Filip, J.: Ústavní právo České republiky. I. díl. 4. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003, ISBN: 80-210-3254-5, str. 487.

[3] Filip, J.: Ústavní právo České republiky. I. díl. 4. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003, ISBN: 80-210-3254-5, str. 487.

[4] Např. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. května 1999, sp. zn. Pl. ÚS 4/98., Nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. srpna 1999, sp. zn. Pl. ÚS 5/99.

[5] Filip, J.: Ústavní právo České republiky. I. díl. 4. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003, ISBN: 80-210-3254-5, str. 488.