Podpůrce může pomoci s rozhodováním

Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.

Pokud za účinnosti staré právní úpravy měla osoba problémy samostatně právně jednat (například s rozhodováním), nedávalo právo příliš mnoho možností, jak člověka ochránit, pokud by neměl být rovnou zbaven způsobilosti k právním úkonům.

Občanský zákoník nicméně tuto absenci právní úpravy napravuje a ještě před omezením osoby ve svéprávnosti nabízí řešení, která jsou pro člověka příznivější. Jedná se o tzv. podpůrná opatření. Tato jsou v občanském zákoníku řazena podle míry narušení schopnosti člověka právně jednat a podle intenzity jeho omezení.

Prvním, nejmírnějším opatřením je předběžné prohlášení. Díky němu může člověk ještě v době plné svéprávnosti, ale v očekávání jejího omezení v následku postupujícího stáří či nemoci, do budoucna určit, aby jeho záležitosti byly spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem. Předběžné prohlášení musí být sepsáno písemně a potvrzeno dvěma svědky nebo vyhotoveno notářem formou notářského zápisu, aby bylo postaveno na jisto ještě za doby plné svéprávnosti člověka, jaká byla skutečná vůle člověka, který předběžné prohlášení sepsal. Dříve vyjádřené přání člověka tak bude v budoucnu vodítkem jak pro soud, který bude rozhodovat o tom, že člověk již není sám schopen právně jednat (například při schvalování zastoupení členem domácnosti či omezení svéprávnosti), tak pro opatrovníka či opatrovnickou radu, jakým způsobem má jednat. V případě budoucí správy záležitostí se člověk může vyjádřit typicky k otázkám osobního stavu, zdravotní či sociální péče, nebo majetkovým záležitostem, kdy osoba činící předběžné prohlášení může rozhodnout například o osudu nemovitosti, ve které bydlí.

Druhým opatřením je nápomoc při rozhodování. Nápomoc vzniká smlouvou mezi podporovaným a podpůrcem, kterou schvaluje soud. Podpůrce je osoba, která má fakticky podporovaného podporovat, zejména účastí u právních jednání nebo i pomocí v běžných životních situacích. Podpůrce není zástupcem podporovaného, nečiní za něj právní jednání. Tj. podpůrce může doprovodit podporovaného například do banky, na správní úřad atd. Současně ale platí, že je na podporovaném, zda bude chtít, aby byl podpůrce přítomen jeho jednáním, podpůrce má být přítomen právních jednáních podporovaného „s jeho souhlasem“, tj. bude záležet na konkrétní situaci, zda podporovaný podpůrce k účasti osloví či nikoliv. Podpůrců může mít jedna osoba i více.

Třetím opatřením je zastoupení členem domácnosti. Zde jde již o právní zastupování, ale na rozdíl od soudem autoritativně ustanoveného opatrovníka vzniká primárně dohodou mezi osobami, které spolu žijí. Zastoupení se může člen domácnosti ujmout, pokud to jiný člen domácnosti potřebuje, zastoupení členem domácnosti nicméně musí prvně schválit soud. Zastoupení lze uplatnit u zletilého člověka, který je stižen duševní poruchou, jež mu brání samostatně právně jednat, a který nemá jiného zástupce. Členy domácnosti, kteří se mohou ujmout zastupování, občanský zákoník přímo vypočítává, jsou jimi potomci, předci, sourozenci, manžel nebo partner nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky. Zástupce má povinnost oznámit zastoupenému zastoupení, vysvětlit mu jeho důsledky a zastoupený má právo odmítnout. K odmítnutí postačí jen schopnost projevit přání nebýt zastoupen. Institut je namířen na situace, kdy člověk již nemá plnou svéprávnost a je různou měrou postižen. Tento institut lze uplatnit například v rodinách, kde se rodiče starají o potomka s duševní poruchou, který již dosáhl zletilosti, a za kterého rodiče potřebují rozhodovat bez toho, aby museli nutně omezovat jeho svéprávnost, nebo tam, kde se naopak starají o některého z prarodičů, kterému v důsledku demence ubývají duševní síly.