Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Realizaci závěti lze podmínit, dědictví se lze jak vzdát, tak zříci

Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.

Zatímco podle staré právní úpravy nešlo do závěti vpisovat téměř nic navíc, podle nového občanského zákoníku lze nabytí dědictví podmiňovat splněním podmínek, které si zůstavitel stanoví. Tzv. vedlejší doložky mohou být různého druhu

  • podmínky - například vnučka bude dědit za podmínky, že úspěšně dokončí vysokou školu
  • příkazy - dědic například musí opravit zděděný dům nebo se postarat o zůstavitelovu kočku
  • určení času – dědici připadne auto až po dosažení plnoletosti

Pokud dědic takovou doložku nesplní, dědictví nenabude. To ovšem neplatí, pokud doložka směřuje ke zřejmému obtěžování dědice či pokud je doložka nesrozumitelná či zjevně odporuje veřejnému pořádku (například, pokud by nabytí dědictví bylo podmíněno svatbou s konkrétní osobou). V takovém případě se k doložce nepřihlíží.

Zda je vedlejší doložka řádně plněna či splněna, dohlíží především zákonní dědici, kterým by v případě neplnění jinak daná část dědictví připadla. Zůstavitel může rovněž určit vykonavatele závěti.

Zůstavitel může rovněž nařídit svému dědici, aby vydal konkrétní věc z dědictví prostřednictvím odkazu jiné osobě. Odkazovník, tedy osoba, které má být věc z majetku zůstavitele předána, se nestává dědicem a neplatí pro ni povinnosti, které s převzetím dědictví nese dědic, tedy zejména hrazení zůstavitelových dluhů, pokud jsou. Touto formou může zůstavitel například poděkovat člověku, který se o něj v posledních měsících před smrtí staral, či předat sousedovi konkrétní věc, která má pro něj osobně speciální cenu (například starobylé šachy, které zůstavitel se svým sousedem hrávali). Každému z dědiců však musí zůstat minimálně čtvrtina, která je nezatížená odkazy.

Pokud by bylo dědictví přece jen předlužené a jeho nabytí by nebylo pro dědice výhodné, může dědic, stejně jako podle dřívější právní úpravy, dědictví po smrti zůstavitele odmítnout. Kromě toho se nicméně může dědic dědictví vzdát nebo zřeknout.

Dědic, který dědictví neodmítl, se může před soudem v řízení o dědictví vzdát, a to ve prospěch jiného dědice. Tzn. v rodině se mohou například dohodnout, komu co po smrti rodičů připadne.

Dědictví se také lze zříci. Činí se tak předem (tj. před smrtí zůstavitele), a to smlouvou se zůstavitelem. Tj. pokud jeden z dědiců žije například v zahraničí, může se již předem zřeknout domu po rodičích ve prospěch druhého dědice, který tak může mezitím například dům začít rekonstruovat dle svých představ.

Vedle závěti zná navíc právo ještě další nový institut, a to dědickou smlouvu. Dědickou smlouvu zůstavitel může se svými dědici sepsat u notáře ještě během svého života. Zůstavitel se v ní zavazuje, že jeho majetek nebo jeho část po jeho smrti připadne dědicům. Většinou bude motivován snahou, aby se po jeho smrti nestrhla o dědictví mezi dědici bitva, nicméně lze ve smlouvě samozřejmě také sjednat s dědici protiplnění za část dědictví. Dědická smlouva má přednost před závětí i před zákonnými dědickými posloupnostmi. Pro dědice navíc znamená větší jistotu: zatímco závěť se dá kdykoli změnit či zrušit, dědická smlouva je bez souhlasu všech stran smlouvy neměnná. Předmětem dědické smlouvy nemůže být celá pozůstalost, čtvrtina musí zůstat volná, aby ohledně ní mohl zůstavitel sepsat závěť, případně dědili dědicové ze zákona.