Zvíře není věc, ale smysly nadaný tvor

Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.

To, že zvíře není věc jako například stůl či auto, je na první pohled zřejmé, nicméně starý občanský zákoník z tohoto paradigmatu vycházel. Až nový občanský zákoník povahu zvířat zohlednil a uzákonil, že zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný tvor. Současně nicméně dodává, že se na zvíře vztahují některá pravidla pro věci, ale pouze v tom rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. To znamená, že i nadále půjde koupit psa, ale už nebude možné, aby domácí mazlíček sloužil jako zástava pro zaplacení dluhu, neboť by mu odloučením od svého pána mohla vzniknout újma, což se neslučuje s jeho povahou živého tvora.

Současně se předpokládá, že když je nalezeno zvíře, u kterého je zjevné, že mělo svého pána, nelze si toto zvíře nechat, ale je třeba ho vrátit jeho pánovi. Pokud tento není znám, musí nálezce ohlásit nález obci. Pokud nálezce zvíře v mezidobí opatruje, musí o zvíře pečovat jako řádný hospodář. Pokud se ovšem najde zvíře určené pro zájmový chov (například pes), o které se nikdo nepřihlásí do 2 měsíců od vyhlášení nálezu, může si jej nálezce ponechat. Pokud nicméně nálezce nahlásí obci, že o něj nestojí, může jej obec svěřit útulku, který jej může dát novému majiteli, pokud se o něj nikdo do 4 měsíců nepřihlásí. Tato úprava se oproti minulosti zkrátila o 2 měsíce.

Zákoník myslí na zvíře také v oblasti přírůstků – ustanovuje, že plody, které zvíře vydá, například když slepice snese vejce, náleží jeho vlastníku. Za oplodnění zvířete lze žádat odměnu, pokud byla ujednána. V případě spárování zvířat na to tedy musí vlastník myslet.

Z důvodu, že je zvíře živý tvor, se také mění pravidla pro náhradu škody při jeho poranění. Škůdce již nebude hradit léčení zvířete jako „opravu věci, jejíž náklady nesmí přesáhnout hodnotu věci“, ale nově bude hradit účelně vynaložené náklady spojené s léčením zraněného zvířete, a to do výše, v jaké by je vynaložil rozumný chovatel. Ty mohou i podstatně převýšit cenu zvířete. Tedy i při zranění zvířete pořízeného z útulku, které v podstatě nic nestojí, lze po škůdci požadovat náhradu nákladů, a to včetně přiměřené zálohy na tyto náklady.

Důležitá otázka rovněž je, co se stane, když zvíře způsobí škodu. V tomto případě odpovídá vlastník zvířete, který musí škodu nahradit, a to jak v případě, kdy jej měl pod dohledem, tak i za situace, že se mu zvíře zatoulalo či uteklo. Pokud by se nicméně jednalo o zvíře, které slouží k výkonu povolání, k obživě či jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením (např. asistenční pes), lze se odpovědnosti zprostit, pokud vlastník zvířete prokáže, že nezanedbal dozor nad zvířetem. Pokud vlastník svěřil zvíře jiné osobě, hradí tato osoba škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s jeho vlastníkem. Pokud bylo zvíře odňato svému vlastníku svévolně třetí osobou, pak musí způsobenou škodu hradit tato osoba, pokud vlastník prokáže, že odnětí nešlo zabránit.