Věci ztracené, opuštěné a ukryté

Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.

Nový občanský zákoník rozlišuje věci opuštěné, ztracené a ukryté. Důležitou roli pro nakládání s věcmi hraje také hodnota věci.

Primárně zákoník předpokládá, že si každý chce vlastnictví věci podržet a že nalezená věc není opuštěná. I proto nesmí nálezce bez dalšího považovat věc za opuštěnou a přivlastnit si ji. V případě pochybností, zda byla věc opuštěná, nebo ztracená se chrání původní vlastník věci. Pro opuštění musí být ze všech okolností zjevný úmysl vlastníka se věci zbavit.

Za opuštěnou lze věc movitou považovat, pokud se o ni vlastník nezajímá více jak 3 roky. Pro nemovité věci je tato lhůta více jak 10 let. Až po této lhůtě si tedy může předmětnou věc přivlastnit někdo další. U nemovitostí je to úplná novinka a po uplynutí 10 let připadne státu. Pro movité věci je důležitá rovněž jejich hodnota. Pokud se jedná o movitou věc, která měla pro vlastníka zřejmě jen nepatrnou hodnotu na místě přístupném veřejnosti (například na ulici či v parku), považuje se taková věc za opuštěnou bez dalšího. Takovou věc si tedy může její nálezce přivlastnit okamžitě (například odložené noviny).

Ztracenou věc musí nálezce vrátit tomu, kdo ji ztratil nebo vlastníkovi věci, a to oproti úhradě nutných nákladů a nálezného. Pokud člověk nalezne ztracenou věc, která není zjevně opuštěná a jejíž majitel není znám, a neví, komu ji vrátit, odevzdá ji do tří dnů buď obci, nebo pokud byla věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, tak jejich provozovateli, tj. mobil nalezený v tramvaji odevzdá dopravnímu podniku.

Pokud jde o opatrování věcí nalezených, z pohledu obcí je třeba myslet na určité povinnosti, které zákoník obcím ukládá. Obec musí nález věci vyhlásit obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se o ztracenou věc v přiměřené době vlastník či ten, kdo věc ztratil, a má-li věc značnou hodnotu, musí obec oznámit nález způsobem, aby vešel v širší známost. Obec musí také rozhodnout, jak bude nalezená věc uschována. Lze si představit i variantu, kdy věc bude opatrovat sám nálezce, pokud se to bude jevit jako vhodné. Věci značné hodnoty zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdává zpravidla do soudní úschovy. Věc, která se nedá uschovat bez patrné škody nebo kterou lze uschovat jen s nepoměrnými náklady, obec prodá ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek po odečtení nákladů s dosavadní správou věci uschová. S neprodejnou věcí obec naloží libovolným způsobem, pokud nelze mít pochybnost o její výjimečnosti a hodnotě.

Věc nebo výtěžek za ni utržený obec vydá včetně plodů a užitků (například úroky) a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi. Pokud se nikdo do jednoho roku o věc nepřihlásí, může nálezce, obec či jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Při nálezu například jízdního kola tak může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, kolo používat k přepravě.

Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci či výtěžku. Po této době může tedy obec předmětné jízdní kolo třeba i prodat.

Tomu, kdo věc našel, náleží nálezné, zpravidla ve výši desetiny ceny nálezu. Pokud má však věc cenu pouze pro osobu, která ji ztratila, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení. Tj. nálezné za mobilní telefon v hodnotě 10.000 Kč bude 1.000 Kč, pokud bude nalezena stará rodinná fotografie, která má pro hodnotu pouze pro členy rodiny, určí se cena dle pravidel slušnosti (tj. podle možností toho, kdo věc ztratil a konkrétních okolností). Pokud nálezce prohlásí, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc či výtěžek za ni utržený užívat a nabýt na obec, na jejímž území byla nalezena. V tomto případě má obec povinnost zaplatit nálezci nálezné.

Nálezci, který nález neoznámí, nálezné nenáleží, ani nemůže nález užívat či jej po určité době nabýt.

Pokud jde o věc ukrytou, nebo-li poklad, náleží nálezci polovina ceny pokladu, ale jen když sám vlastník o úkrytu nevěděl. Není-li vlastník pokladu znám, je jím vlastník nemovitosti, kde byl nalezen.