Co se změnilo při uzavírání smluv?

Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková

Závazkové právo, které zahrnuje rovněž jednotlivé typy smluv, se podstatně zjednodušilo. Při uzavírání smluv odpadá nejistota, zda má být smlouva uzavřena podle občanského či obchodního zákoníku, smluvní typy jsou aktuálně obsaženy pouze v občanském zákoníku.

Vychází se také z předpokladu, že právní jednání je spíše platné, než neplatné, a oproti dřívějšku se častěji ve smluvních vztazích uplatní neplatnost relativní. Tedy smlouva se považuje za platnou, dokud postižená strana neplatnost nenamítne. Namítat neplatnost je právo, ne povinnost, které se během tří let promlčuje.

Občanský zákoník v části týkající se smluv vychází z toho, že strany si v zásadě mohou ujednat, co potřebují, text zákoníku se je snaží svazovat minimálně a slouží spíše jako tzv. „záchranná síť“, pokud by si strany smlouvy samy neujednaly konkrétní pravidlo pro určitou situaci.

Občanský zákoník přichází s některými novinkami. Jednou z nich, je úprava změny okolností jako obecného pravidla. Dojde-li po uzavření smlouvy ke změně okolností tak podstatné, že založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, má dotčená strana právo domáhat se změny smlouvy. Tzn. smlouva nemusí být splněna, pokud by to bylo pro jednu stranu bez zavinění hrubě nespravedlivé. Nedohodne-li se s protistranou, bude mít právo žádat soud, aby smlouvu změnil obnovením rovnováhy práv a povinností stran, nebo ji zcela zrušil. Strany si mohou nicméně předem ve smlouvě tuto možnost vyloučit.

Zákoník také obsahuje úpravu lichvy. O lichvu se jedná tehdy, pokud je vedle hrubého nepoměru hodnoty plnění přítomno i zneužití situace slabší strany (například tísně, nezkušenosti, rozrušení či slabosti). Lichvářská smlouva je neplatná, ale postižená strana se musí neplatnosti dovolat.

Zákoník chrání smluvní strany, když by druhá smluvní strana při uzavírání smlouvy jednala nepoctivě, tj. kdyby například chtěla předstíráním zájmu o koupi vylákat z druhé strany obchodní informace. Zákoník pro tyto situace zavádí předsmluvní odpovědnost. Tak zvané jednání na oko je zakázané, druhá smluvní strana bude odpovědná za škodu vzniklou z toho, že k uzavření smlouvy nedošlo. Na náhradu škody bude mít také smluvní strana nárok, když dojde při jednání o smlouvě do takové fáze, že její uzavření je již vysoce pravděpodobné, a druhá strana si to bezdůvodně rozmyslí. Výše náhrady by pak odpovídala ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Předsmluvní odpovědnost se uplatní také tehdy, když by strana nesplnila povinnost sdělit druhé straně všechny okolnosti, které jí mohou pomoci k rozhodnutí, zda smlouvu uzavřít, přičemž je nicméně samozřejmě nutné chránit důvěrné údaje získané při jednání o smlouvě. Pokud by je jedna ze stran zneužila, rovněž odpovídá za škodu a musí vydat bezdůvodné obohacení, které tímto svým jednáním získala.

Zákoník pamatuje také na obchodní podmínky, na které lze ve smlouvě odkázat. Snaží se o ochranu legitimního očekávání, a proto stanoví, že pokud budou obchodní podmínky obsahovat ujednání, která druhá strana nemohla rozumně očekávat či ujednání nesrozumitelná či špatně čitelná, budou taková jednání neúčinná (tj. nebude se k nim přihlížet). V průběhu smluvního závazku může rovněž dojít ke změně obchodních podmínek v některé z jejich částí. Může se tak stát jednostranně, nicméně pouze za předpokladu, že to bylo mezi stranami ujednáno a současně za podmínky, že druhá strana musí mít možnost změny odmítnout a smlouvu vypovědět.