Kdo nabude vlastnictví k věci?
Prudíková Dana 29.11.2015 00:00:00
Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.
Občanský zákoník rozděluje věci podle různých kritérií. Jedno z těchto dělení je dělení věcí na movité a nemovité. Pozemky, samostatné podzemní stavby (například metro, podzemní garáže) a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby) jsou věci nemovité. Veškeré další věci jsou věci movité (např. knížka, postel, auto atp.). Různé skupiny věcí charakterizuje různé nakládání s nimi. Zatímco pro věci nemovité se vyžaduje písemná forma a k převodu vlastnictví dochází až zápisem do veřejného seznamu - katastru nemovitostí, pokud se tyto věci do katastru nemovitostí zapisují a u movitých věcí a ostatních nemovitých věcí dochází k převodu vlastnictví již podpisem smlouvy k okamžiku její účinnosti (dosud to bylo u movitých věcí až fyzickým předáním).
Pokud se věc nezapisuje do veřejného seznamu a vlastník věci postupně převedl vlastnické právo různým osobám, vlastnické právo nabude osoba, které převodce vydal věc nejdříve – tj. kdo ji má ve faktickém držení. Pokud věc nebyla vydána, nabude vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.
Pokud se věc zapisuje do veřejného seznamu a vlastník věci ji převedl postupně několika osobám, vlastnické právo nabude ta z nich, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později.
Nový občanský zákoník přináší také nové pravidlo pro nabývání movitých věcí od neoprávněného – tedy člověka, který věc nevlastní. Zatímco podle staré právní úpravy záleželo, zda takovou věc nabýváte podle občanského zákoníku (kdy vlastnictví v případě nabytí od neoprávněného nepřicházelo v úvahu a tyto transakce byly neplatné) či obchodního zákoníku (nabytí vlastnictví od neoprávněného, který byl v dobré víře, pro případy koupě obchodní zákoník umožňoval), nově jsou pravidla sjednocena a nabytí movité věci od neoprávněného se umožňuje s tím, že pravidla jsou konkretizována.
Nabýt od neoprávněného lze věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, pokud byl kupující v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést, pokud k nabytí došlo
- ve veřejné dražbě
- od podnikatele v běžném obchodním styku (tj. v běžném kamenném obchodě)
- za úplatu od někoho, komu ji vlastník svěřil (tj. třeba prodejci)
- od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí vlastnictví potvrzeno
- při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo
- při obchodu na komoditní burze.
Úprava tedy chrání nabyvatele v dobré víře, který nemůže situaci ovlivnit a předpokládá, že když například nakoupí věc v běžném kamenném obchodě, má k tomu obchodník příslušná oprávnění a prodává, co je jeho.
Jinak tomu nicméně bude, pokud by kupující kupoval použitou movitou věc, tedy například v zastavárně či v bazaru. I kdyby byl kupující v dobré víře, tak pokud se původní vlastník o věc přihlásí do 3 let od její ztráty či odcizení, je kupující povinen věc původnímu vlastníku vydat.
Pokud by někdo získal vlastnictví za jiných okolností, stane se vlastníkem, když prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud původní vlastník prokáže, že věc ztratil, nebo mu byla odňata činem povahy úmyslného trestného činu. V takovém případě se věc vydá původnímu vlastníkovi, a to v případě, že se o ní původní vlastník přihlásí nejdéle do tří let od okamžiku, kdy věc ztratil, nebo mu byla takto odňata. Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného, tedy od někoho, kdo ji získal například trestným činem.