Separace BRKO – jak na ni

Ferschmann Karel 29.11.2015 00:00:00

Novela zákona o odpadech (č. 229/2014 Sb.)

Novela zákona o odpadech ukládá obcím, že od 1. dubna budou zajišťovat možnost shromažďování biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO). Je to další komodita vedle kovů, papíru, plastů, skla a nebezpečného odpadu.

Je-li to povinnost ze zákona, musí být splněna, ale především jaksi kvalitativně, tedy „jako taková“. V mnoha zejména malých sídlech (částech obcí) bude k uspokojení dostatečného komfortu obyvatel (to ještě navíc k zákonné povinnosti, prosím) stačit jen nevelká nádoba, a to i třeba jen ve sběrném dvoře. Je důležité si uvědomit, že zejména kuchyňské zbytky a biomasa z péče o zahradu se ani nestává odpadem, pokud se jí fyzické osoby nezbavují. Například a hlavně, pokud ji sami kompostují! Vedení obce je k tomu může nejen povzbuzovat osvětou a propagací – včetně např. propagace soutěže Miss kompost – a přímo pomáhat, pokud přispěje na pořízení domácích kompostérů nebo je dokonce zajistí. Může totiž ukázat, že zajištění domácích kompostérů je z dlouhodobého hlediska pro obec výhodné. Další zpracování společně sesbíraného BRKO totiž eufemisticky řečeno nebývá zadarmo (i když i takové uspořádání je jistě možné, zejména při sdílené obecní kompostárně). Znovu ale připomeňme, že případným zajištěním domácích kompostérů NENÍ zákonná povinnost splněna – možnost odděleného sběru BRKO (v zákonném smyslu, tedy takových „předmětů“, kterých se obyvatelé chtějí zbavit, tím totiž zajištěná není. „Jenom“ se tím snižuje, a to třeba i velmi výrazně, objem takto odevzdávaného odpadu.

Možností odděleného sběru BRKO je naštěstí víc. K jejich výčtu se dostaneme postupně. Začít musíme u zákona (z. č. 185/2001Sb. o odpadech, v platném znění), přesně řečeno v jeho § 17, odst. 3, kde je uvedeno následující: "(3) Obec je povinna zajistit místa pro odkládání veškerého komunálního odpadu produkovaného fyzickými nepodnikajícími osobami na jejím katastrálním území. Obec je povinna zajistit místa pro oddělené soustřeďování složek komunálního odpadu, minimálně nebezpečných odpadů, papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů. Ministerstvo může stanovit vyhláškou podrobnosti rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů.".

Zmocnění zmíněné v poslední větě ministerstvo (životního prostředí) využilo a vydalo vyhlášku č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů. Hned v prvním paragrafu je uveden následující výčet. „Pro účely separovaného sběru lze využívat

sběrné dvory,

velkoobjemové kontejnery,

sběrné nádoby (libovolného vhodného objemu – srovnej výše pasáž o efektu domácího kompostování),

pytlový sběr,

zařízení podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech (doslova „zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů“, stručně a srozumitelně řečeno: skládky) a

v případě biologicky rozložitelných komunálních odpadů také tak zvaná malá zařízení podle § 33b zákona o odpadech (zase přeložíme: malé kompostárny).

Jak dále uvádí § 2 odst. 6 citované vyhlášky "(6) Povinnost zajistit místa pro oddělené soustřeďování biologicky rozložitelného komunálního odpadu je splněna také v případě, že obec má na svém území zavedený systém komunitního kompostování, do kterého je umožněno odevzdávat veškeré rostlinné zbytky z údržby zeleně a zahrad vznikající na území obce.".

Naneštěstí „systém komunitního kompostování plnící nově zaváděnou povinnost“ není zatím definován v žádném platném právním předpisu. Musíme tedy v hierarchii sestoupit na další nižší úrovně - a zastavíme se až u metodického návodu MŽP. Konkrétně u Metodického návodu o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů. Je ke stažení na webové adrese http://www.ceho.cz/fileadmin/user_upload/CeHO/kaly/Metodicky_navod_BRO.pdf i leckde jinde. Hned první z jeho pěti příloh je Vzor obecně závazné vyhlášky obce, kterou se stanoví systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. V něm jsou ovšem uvedeny jen tři možnosti, a sice pojízdný sběr, kontejnerový sběr na vymezených místech a provoz komunitní kompostárny.

Výše jsme upozornili na možno snížení „poptávky“ obyvatel po odděleném sběru BRKO. Je třeba otevřeně upozornit na fakticky opačnou zkušenost mnoha obcí. Pokud totiž zavedly uživatelsky co nejpohodlnější oddělený sběr BRKO (snad úplně nejpohodlnější je zavedení (tzv.) hnědých popelnic ke každému odběrnému místu), jeho objem rychle narostl oproti sebekvalifikovanějším předpokladům. Důsledkem pro obec byly nově vyvolané, původně nepředpokládané investice do rozšíření kompostárny – nezřídka pořízené s podporou z operačního programu Životní prostřední nebo podobné – nebo jiného zařízení.

Je s podivem, že nejen předpisy, ale ani metodické návody opomíjejí potenciál domácího kompostování. Ono totiž v nejvyšší míře naplňuje závaznou („evropskou“) hierarchii způsobů nakládání s odpady, která už je i kodifikována v českém zákoně o odpadech, konkrétně v jeho § 9a:

„Hierarchie způsobů nakládání s odpady

(1) V rámci odpadového hospodářství musí být dodržována tato hierarchie způsobů nakládání s odpady:

a) předcházení vzniku odpadů,
b) příprava k opětovnému použití,
c) recyklace odpadů,
d) jiné využití odpadů, například energetické využití,
e) odstranění odpadů“.

Zejména u některých neuvolněných starostů malých obcí mohl z „kampaně“ kolem poslední novelizace zákona o odpadech vzniknout mylný dojem, že je třeba domácí kompostování omezovat. Právě naopak! Argumenty pro jeho podporu jsou ekonomické, environmentální i přímo zákonné. Lze dokonce doporučit, aby maximální využívání potenciálu domácího kompostování bylo i součástí strategického plánování v obcích. Když se toto využití podaří, je naplnění zákonné povinnosti odděleného sběru BRKO ne-li přímo hračkou, tedy alespoň povinností únosnou pro naprostou většinu obcí po stránce ekonomiky i administrativy.