„Malá ekologie“ našeho domova – na vesnici

Ferschmann Karel 29.11.2015 00:00:00

Vliv životního stylu na životní prostředí

Moderní právní úprava ochrany životního prostředí existuje v českých zemích už více než dvacet let. Dne 19. února 1992 byl schválený (federální) zákon o ochraně životního prostředí, který symbolicky ukončil předchozí éru popílku, síry a otrávených řek. Proslulá „stočtrnáctka" (zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny) se krátce nato stala jedním z nejlepších předpisů v této oblasti v Evropě a vlastně i mimo ni. Ve své třetí hlavě, zejména §§ 70-72 také umožnila lidem aktivně se podílet na ochraně prostředí, ve kterém žijí.

Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém stavu AV ČR, v.v.i., opakovaně a dlouhodobě zkoumá spokojenost respondentů (reprezentativní kvótní výběr) se stavem životního prostředí v ČR a v místě jejich bydliště. Na následujícím grafu vidíme, jak se názory vyvíjely v letech 2002 až 2013.

Životní prostředí v místě svého bydliště vnímá sedm z deseti (70 %) Čechů příznivě, když 12 % z nich je s ním „velmi spokojeno“ a 58 % „spíše spokojeno“. Opačné hodnocení vyjádřila o málo více než čtvrtina (29 %) lidí, z nichž 22 % je podle vlastních slov s životním prostředím v místě vlastního bydliště „spíše nespokojeno“ a 7 % pak dokonce „velmi nespokojeno“.

Už celkem tradičně horší než hodnocení životního prostředí v místě vlastního bydliště je mínění o životním prostředí v ČR jako celku. Přesto i zde spokojenost vyjadřuje zřetelná, téměř třípětinová většina (57 %) občanů, mezi kterými je 54 % „spíše spokojených“ a 3 % „velmi spokojených“. Opačný názor v šetření vyjádřilo 41 % dotázaných, z toho 34 % je „spíše nespokojeno“ a 7 % „velmi nespokojeno“.

Pokud jde o hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště, kromě celkového pohledu na něj šetření podrobněji zjišťuje i názory na některé jeho dílčí aspekty. Otázka zní: „Nakolik jste v místě Vašeho bydliště spokojen či nespokojen

1. a) s čistotou okolní přírody,
2. b) s dostupností volné přírody,
3. c) s čistotou ovzduší,
4. d) s čistotou povrchových vod,
5. e) s kvalitou pitné vody,
6. f) s úrovní hluku,
7. g) s hustotou silničního provozu?“

S výjimkou jediné položky – hustoty silničního provozu – ve všech zkoumaných aspektech životního prostředí v místě bydliště převažuje spokojenost.

Z regionálního hlediska výrazně kritičtějšími ke stavu životního prostředí v místě svého bydliště i celkově jsou obyvatelé Moravskoslezského kraje a Prahy, naopak příznivěji situaci z obou úhlů hodnotí lidé z Plzeňského kraje. Jihočeši jsou častěji spokojeni s čistotou ovzduší, úrovní hluku a hustotou dopravy. S čistotou ovzduší jsou spokojenější i dotázaní v Karlovarském a Královéhradeckém kraji nebo na Vysočině.

Jsme přesvědčeni, že do názorů se promítá i podíl venkova v jednotlivých krajích. Existují různá specifika venkovského prostředí oproti městům:

1. demografické a geografické parametry, především nižší hustota obyvatel a zároveň nižší „hustota“ zdrojů znečištění
2. zásadní význam prvovýroby, především zemědělství, znečišťující vodu a ovzduší, poškozující půdu a snižující biologickou rozmanitost
3. naopak „objektivně“ nižší celková úroveň znečištění, vesměs také „subjektivně“ vnímaná a (v citovaných i jiných průzkumech) deklarovaná
4. místy významná nová tzv. amenitní migrace (stěhování za lepším, příjemnějším prostředím). Amenitní migranti se mohou na jedné straně obtížně sžívat s „tradičními“ formami znečištění, ale na druhé straně mohou být schopni a ochotni se účinně bránit znečištění tradičně spojovanému s urbánním prostředím, typicky hluku.
5. místy nedostatečné čištění odpadních vod) včetně nedostatečné kanalizace
6. místy problémy s odpadovým hospodářstvím (zejména černé i povolené skládky)
7. místy lokální znečištění ovzduší v zimním období, způsobené používáním nekvalitních, obvykle tuhých paliv v domácích topeništích. Jakkoliv se jedná o prostorově omezené situace, nesrovnatelné s aglomeracemi Prahy, Ostravy a podobně, na malých územích i ve zdánlivě dobře zachovaném přírodním prostředí může tato forma znečištění dosahovat alarmujících hodnot
8. společenská kontrola v dobrém i zlém. Viníci poškození nebo znečištění prostředí jsou vesměs snáze identifikovatelní než ve městě, ale náprava popř. trest mohou být významně komplikováni společenskými vazbami a ohledy.

Zdroj:

Červenka Jan: Občané o stavu životního prostředí – květen 2013, tisková zpráva CVVM, http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7034/f3/oe130617b.pdf