Kompostárna – jak na ni?
Ferschmannová Vendula 29.11.2015 00:00:00
Tradiční a zároveň velice moderní způsob nakládání s biologicky rozložitelným odpadem.
Tradiční a zároveň velice moderní způsob nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je kompostování. Připomeňme, že jde o rozklad organického materiálu působením různých organismů přesněji jejich metabolismem – materiál je jim prostě potravou. Podstatnou součástí procesu je tlení, při němž bakterie zpracovávají zejména uhlík a dusík. Ovšem pomáhají jim v tom i plísně, žížaly, stonožky, mnohonožky, svinky, různé hmyzí larvy, roztoči atd. Potřebují k tomu vzduch a vodu (vlhkost). Při kompostování stoupá teplota materiálu i nad 60°C, což škodí mnoha choroboplodným, zárodkům a hlavně snižuje klíčivost semen - semen plevelů. Pokud mají mít hlavní úlohu žížaly, říká se tomu procesu vermikompostování a tu je třeba dbát, aby se kompost naopak vinou bakteriálních procesů nepřehříval. Hlavním výsledkem procesu kompostování je každopádně stabilizovaný kompost - organominerální hnojivo. Zařízením na kompostování o objemu jednotek či zlomků kubických metrů se obvykle říká kompostéry, větším kompostárny. Přiznejme hned, že tento pojem není v české legislativě definován. Zato je v § 10a platného zákona o odpadech (ještě pořád je to ten s č. 185/2001 Sb.) definováno a poněkud nešťastně používáno „komunitní kompostování“. Není totiž dobře a soustavně odlišeno, kdy se jedná o aktivitu obce jako veřejnoprávní korporace a kdy naopak neformální sousedské skupiny občanů či spolku (ale třeba i školy nebo soukromé firmy). Ovšem pro samotné zařízení na kompostování se nabízí jednoduché a srozumitelné odlišení obecní vs. komunitní kompostárna. Ať je majitelem a provozovatelem kompostárny kdokoliv, z hlediska zákonných povinností je rozhodující její kapacita – do 150 tun za rok je to tzv. malé zařízení podle § 33b zákona o odpadech, kdežto s vyšší kapacitou je potřeba se řídit § 14 téhož zákona.
V závěru textu je přehled několika dostupných návodů na vybudování menší kompostárny. Nejobvyklejší, protože nejlevnější (a to z hlediska investic i provozu) je technologie v pásových nebo plošných hromadách na volné ploše. Alternativou, kterou dál nerozebíráme, je logicky využití různých boxů, kontejnerů nebo vaků. Základem pro nejběžnější technologii je zpevněná vodohospodářsky zabezpečená (obvykle jímkou) plocha do cca 500 m2. Je výhodné, ale ne nutně nezbytné mít k dispozici i další prostory pro manipulaci se vstupním materiálem i s hotovým kompostem a hotového kompostu, případně pro uskladnění techniky. S výhodou lze využít existující pozemky, které už neslouží k původnímu účelu – silážní žlaby, polní hnojiště, plochy a haly v průmyslových a zemědělských areálech. Hlavní provozní činností je pravidelné překopávání, takže je potřeba traktor (s čelní lopatou) a překopávač kompostu – od cca 600 tis. Kč. Pro praktický provoz je ještě víceméně nutná váha a prosévací zařízení a velmi vhodný je i štěpkovač nebo drtič dřevní biomasy. Dohromady lze kompletní kompostárnu „na zelené louce“ pořídit za cca 5,5 – 6 miliónů Kč, ovšem podstatných úspor lze dosáhnout jednak využitím existujících ploch, jednak sdílením traktoru. Režim překopávání a ostatně i doba kompostování závisí především na poměru dusíku a uhlíku a dalších vlastnostech vyplývajících ze složení materiálu. Obvykle se přehrnuje každé tři dny a jeden cyklus trvá 20-30 dnů.
Technologické, organizační i ekonomické podrobnosti jsou uvedeny v návodech či příručkách 1) Ekologického institutu Veronica – viz http://www.veronica.cz/?id=12&i=411
2) Spolku Ekodomov a firmy HBABio – viz http://www.kompostuj.cz/vime-jak/jak-splnit-povinnost-obce/jak-realizovat-spolupraci-zemedelce-s-obci/ a
3) Státního fondu životního prostředí – viz http://www.opzp2007-2013.cz/soubor-ke-stazeni/20/6021-08_2009_kompost_09_11_18web.pdf
2) Ministerstva životního prostředí - Věstník MŽP č. XXII/7 z července 2012, viz http://www.opzp2007-2013.cz/soubor-ke-stazeni/20/6021-08_2009_kompost_09_11_18web.pdf