Co je to EIA?

Ferschmannová Vendula 29.11.2015 00:00:00

Posuzování vlivů na životní prostředí

EIA je zkratka z anglického Environment Impact Assessment čili česky posuzování vlivů na životní prostředí. Žádná „sexy“, tedy kratší, libozvučná, výstižná a zapamatovatelná verze toho překladu se neujala. Pro zajímavost, třeba v němčině se používá taká zkratka, a sice UVP z německého výrazu (die) Umweltverträglichkeitprüfung, takže jsou na tom vlastně podobně.

Obsah, smysl je ale bez ohledu na použitý jazyk týž: EIA je předběžné řízení, které má u velkých záměrů upozornit všechny zúčastněné, co je čeká. Všechny upozorní, jaká rizika pro životní prostředí s sebou posuzovaný záměr nese. Investora, jaké limity má plnit a jaká dílčí povolení bude potřebovat. Veřejnost, hlavně tu přímo dotčenou, co jí to za humny anebo před okny vyroste (a co to bude vypouštět). Dotčené orgány státní správy, jaká řízení asi povedou, a samosprávu, co to vlastně bude. V naprosté většině případů už totiž investor – v jazyce EIA, respektive z hlediska toho procesu je to „oznamovatel“ – aspoň s někým na radnici už jednal.

Anebo jinak: EIA má předběžně shromáždit jednak znalosti odborníků, týkající se těch vlivů na životní prostředí, jednak názory veřejnosti.

Řízení EIA je výkonem státní správy a v přenesené působnosti je vedou příslušná (obvykle) oddělení na odborech životního prostředí krajských úřadů (včetně Magistrátu hl. m. Prahy). Jen pro největší záměry a při přeshraničním posuzování je to příslušné oddělení na samotném MŽP, tedy přesněji buď na jeho územních pracovištích (odborech výkonu státní správy I-IX) nebo na ústředí v Praze, Vršovické ulici.

Jestliže jsme psali o velkých nebo největších záměrech, je to proto, že v přílohách příslušného zákona (č. 100/2001 Sb., v platném znění) jsou jednak kategorie (třeba hutě, kafilerie, cementárny atd.), jednak velikostní limity (jaderné reaktory nad 1 kW výkonu, novostavby železnic delší jednoho kilometru apod.), při jejichž překročení jsou vlivy daného záměru posuzovány obligatorně. Také jsou tam stanoveny dosti nízké limity, které určují, že záměr podléhá tzv. zjišťovacímu řízení: například větrné elektrárny vyšší než 35 m nebo s výkonem nad 0,5 MW, pivovary s kapacitou nad 100 000 hl ročně nebo stálé kempy pro víc než 50 lidí. Ve zjišťovacím řízení se vyjadřují dotčené samosprávy, orgány státní správy i veřejnost k tzv. oznámení záměru, zda mají být vlivy daného záměru plně posouzeny a na co se posléze má dokumentace těchto vlivů zaměřit.

Oznámení a dokumentaci zajišťuje ve vlastní režii investor (čili oznamovatel, jak už víme). Při plné proceduře EIA nechává příslušný úřad zpracovat posudek, myšleno posudek kvality a úplnosti dokumentace, jakož i obsahu obdržených vyjádření k ní, a dokumentace i posudek jsou posléze projednány s veřejností. Dokumentaci i posudek smí zpracovat jen autorizovaná osoba a pro úplnost dodejme, že náklady na posudek nakonec příslušný úřad také přeúčtuje oznamovateli.

Až od dubna 2015 je česká právní úprava EIA plně kompatibilní požadavky příslušných směrnic. V praxi to znamená, že

1) už je krajně obtížné, aby nějaký záměr s přimhouřením očí příslušných úředníků posuzování vyhnul

2) výstupem posuzování je závazné stanovisko – závazné jsou hlavně podmínky, které musí povolující úřad, obvykle, ale ne vždy je to stavební úřad, převzít do územního rozhodnutí nebo stavebního povolení. Nutno poznamenat, že tato procedura není evropskými předpisy určena, ale je jí zajištěna přezkoumatelnost toho výstupu. Tato přezkoumatelnost je prvotně zakotvena v tzv. Úmluvě z Aarhusu (o přístupu k informacím, účasti na rozhodování a soudní ochraně ve věcech týkajících se životního prostředí).

Také se obdobně posuzují vlivy koncepcí a strategií na životní prostředí, ale to už je, jak se říká, jiná pohádka – strategic environmental assessment čili SEA.