Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Orgány ochrany přírody a krajiny a jejich role

Ferschmannová Vendula 29.11.2015 00:00:00

1. část

Role orgánů ochrany přírody v systému veřejné správy České republiky má jedno velké plus a jaksi symetricky i mínus.

Jádro působnosti jednotlivých orgánů je poměrně konsolidovaně popsáno v části sedmé zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále také ZOPK). Něco je pochopitelně i v jiných zákonech – z těch novějších zmiňme například z. č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, jehož článek IX podstatně proměnil právní postavení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále také AOPK). Cokoliv konkrétního zde dále napíšeme, platí doopravdy jen k datu tvorby tohoto textu. „Menší nevýhodou“ rozdělení působnosti orgánů ochrany přírody a krajiny totiž je, že je dosti nestabilní v čase. Tento rezort či obor byl velmi postižen reformou veřejné správy v letech 2000 – 2002 a i uvnitř něho se postupně proměňoval vztah správ chráněných krajinných oblastí (mj. dočasně spojených do Správy chráněných krajinných oblastí ČR) a AOPK, která původně žádnou státní správu nevykonávala. Zmíněný zákon o ochraně přírody a krajiny byl od svého schválení v únoru roku 1992 do konce roku 2015 celkem dvaatřicetkrát novelizován! Nuže, za hlavní nevýhodu systému veřejné správy považujeme její komplikovanost. Něco napoví už pouhý výčet orgánů ochrany přírody a krajiny uvedený v § 75 ZOPK:   

a) obecní úřady,

b) pověřené obecní úřady,

c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

d) krajské úřady,

e) Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky,

f) správy národních parků,

g) Česká inspekce životního prostředí,

h) Ministerstvo životního prostředí,

i) újezdní úřady, Ministerstvo obrany.

Rozložení působností je výsledkem reálně politického vyjednávání, během něhož se ústřední státní správa vesměs snažila respektovat kvalifikaci a kapacitu orgánů veřejné správy v území.

Za cenu hrubého zjednodušení by se snad dalo říci, že jakési pomyslné „těžiště“ výkonu veřejné správy v oblasti ochrany přírody a krajiny je na krajských úřadech. Ty doplňují jako jakási kontaktní pracoviště v první linii kontaktu s terénem i lidmi obecní úřady obcí s rozšířenou působností a zároveň o koordinaci a ochranu celostátně a mezinárodně významných fenoménů zajišťuje pochopitelně ministerstvo životního prostředí. Toto schéma platí v tzv. volné krajině, přičemž ve vojenských újezdech si působnost relativně nedávno – v roce 2004 v rámci tzv. euronovely ZOPK – „stáhl“ rezort obrany (MŽP ustoupilo v rámci mezirezortního připomínkového jednání, aby neohrozilo schválení jiných ustanovení). Ve velkoplošných chráněných územích (chráněné krajinné oblasti a národní parky) mají většinu, ale nikoliv všechny kompetence jejich správy, tedy přesně řečeno správy jednotlivých národních parků a některá regionální pracoviště AOPK.

Úplný přehled kompetencí ve správních řízeních je přílohou tohoto článku. Jeho fyzický autor není znám, ale autorská práva náleží AOPK.

Z praktických důvodů na závěr uvádíme hlavní kompetence jednak pověřených, jednak všech obecních úřadů. V ZOPK je to upraveno v § 76 odst. 1) a 2) ZOPK (ty dále zkráceně tlumočíme) a obecně úloha obcí jako takových je upravena zejména v § 71 ZOPK.

Pověřený obecní úřad:

  • registruje a chrání významné krajinné prvky
  • vyhlašuje a chrání památné stromy mimo zvlášť chráněná území a jejich ochranná pásma

Obecní úřad:

  • povoluje kácení dřevin rostoucích mimo les
  • vede přehled o veřejně přístupných komunikacích (to je dosti opomíjená kompetence, pozn. autora)